Full transcript
0:00Každý experiment, který jste dosud provedli, každé měření, které kdy lidstvo udělalo, každý teleskop namířený na noční oblohu, by přinesly naprosto stejné výsledky. Ať už je tento vesmír skutečný, nebo je to program běžící na něčem, co nikdy neuvidíte.
0:21Ne přibližně stejné, ale naprosto stejné. A jakmile pochopíte důvod, dojde vám, že otázka v tomto videu na Feinmanově cestě [hudba] není vtip. Není to fantazie a není to nic, co by fyzika mohla jen tak smést ze stolu. Fyzika zkrátka nedokáže
0:42s absolutní jistotou vyloučit, že Bůh by mohl být pokročilá umělá inteligence. Není to proto, že by to dokazovali důkazy. Je to o tom, co fyzika vůbec je a kam až dokáže dosáhnout. Zůstaňte se mnou. Na konci totiž budete přesně vědět, kde se věda zastavuje a co
1:04přesně leží na druhé straně této hranice. Začnu něčím, co už dávno chápete. Máme tu postavu ve videohře. Jmenuje se Marek. Marek žije v bohatém světě plném detailů, [hudba] kde jsou hory, počasí, očasí, gravitace a slunce, které vychází
1:26podle pravidelného programu. Marek je zvědavý člověk. Stává se z něj vědec. Pouští předměty z věží a zaznamenává, jak rychle padají. Vyrábí si přístroje, měří ty nejrychlejší věci, které dokáže najít a sepisuje zákony. Zjišťuje, že jeho svět
1:49funguje podle pravidel, která se nikdy neporušují. Všechno, co se naučí, jsou skutečné informace. Rovnice, které vymyslel k předvídání svých experimentů, předpovídají výsledek naprosto každého pokusu, který dokáže sestavit. Ale teď přichází ten háček. Každý
2:11nástroj, který Marek má, je vyrobený ze stejné látky jako svět, který měří. Jeho pravítko je složené z pixelů samotné hry. Jeho hodinky běžeží pomocí vnitřního času hry. Jeho mikroskop dokáže přiblížit věci jen do bodu, kde hra přestává vykreslovat detaily. Bez
2:31ohledu na to, jak pečlivě [hudba] Marek provádí své experimenty, každý výsledek, který posbírá, je výsledkem o pravidlech jeho vlastního světa. Nedokáže získat vůbec žádný výsledek o tom, co přesně tato pravidla pohání. Při pohledu zevnitř vypadá svět, který existuje sám o sobě
2:53a svět běžící na procesoru úplně identicky. Marek musí najít nějakou trhlinu, nějakou chybu, místo, kde pravidla klopítnou a i když ji najde, nebude si moci být jistý, na co se to vlastně dívá. Teď dejte nás na Markovo místo,
3:15místo herního světa. Dosaďte náš vesmír. Přesně v této situaci se nachází fyzika. Fyzika je mimořádně úspěšná v tom, že vám říká, jak se tento svět chová. Nemá však žádné nástroje, jak ze světa vystoupit a zkontrolovat, na čem to celé běží.
3:37To je ten jediný důvod, proč tato otázka neustále nepřetrvává. Ne proto, že by si někdo přál, aby to tak bylo, ale proto to, že z místa, kde se nacházíme, nelze ty dveře zavřít. Možná vám ale běží hlavou něco jiného. Dobře, to je chytrý myšlenkový experiment.
3:58Proč by ale měl kdokoli pochybovat o tom, že se vesmír podobá Markově světu? Protože máme přímo před očima jednu velmi podivnou věc. Vesmír se nechová chaoticky, chová se matematicky. Upuťte míč v Praze nebo na měsíci.
4:19[hudba] Jeho pád popíše naprosto stejná rovnice. Světlo přicházející z galaxie [hudba] vzdálené 12 miliard světelných let se řídí úplně stejnými pravidly jako světlo z lampičky na vašem pracovním stole. Každý existující elektron je naprosto
4:40totožný s každým dalším elektronem, se stejnou hmotností a stejným nábojem. Neexistuje žádné opotřebení, žádné škrábance, žádné rozdíly. V našich každodenních zkušenostech nic takového nefunguje. Dvě zrnka písku nejsou nikdy [hudba] naprosto stejná, ale dva
5:01elektrony jsou stejné vždycky. Fyzik Eugen [hudba] Wigner to nazval nepřiměřenou účinností matematiky. Několik řádků symbolů napsaných [hudba] na kusu papíru dokáže předpovědět oběžnou dráhu planety, barvu hvězdy a chování tranzistoru uvnitř vašeho telefonu.
5:21Nikdo nám to neslíbil. Neexistuje žádný zákon, který by říkal, že vesmír musí být popsatelný rovnicemi tak krátkými, že se vejdou na jednu školní tabuli. Ale náš vesmír přesně takový je. A když je nějaký systém takto uspořádaný, takto stlačitelný a takto poslušný vůči knize
5:42pravidel, už pro takové věci máme svůj název. Říkáme jim programy. Zatímto může být jen jazyková náhoda. Zeptejme se tedy na tu otázku správně. Pokud vesmír dodržuje pravidla, co přesně tato pravidla vynucuje?
6:05Kniha pravidel sama o sobě nedělá vůbec nic. stránka s rovnicemi nezačne hýbat planetou kolem její hvězdy. Něco musí aktualizovat stav světa z jednoho okamžiku na druhý. Celá staletí nad touto otázkou fyzikové jen krčili rameny. Otázka totiž působila
6:25filozoficky. Jakmile ale začali objevovat, z čeho se svět skutečně skládá, už to vůbec nevypadalo filozoficky a našli tohle. Když se ponoříte hlouběji do hmoty, nenajdete malinké pevné kuličky. Najdete atomy tvořené téměř výhradně
6:46prázdným prostorem. Uvnitř atomů jsou protony a neutrony. Ty se skládají z kvarků a kvarky také nejsou malé kuličky. Jsou to excitace v polích a všechno, co o kterémkoli z nich víme, je jen seznam vlastností. Náboj, spin, hmotnost a kvantový stav
7:07popsaný čísly. Zeptejte se fyziky, co je to částice. Odpověď zní: částice je seznam hodnot, které se podle přesných pravidel aktualizují, jakmile dojde k interakci s něčím jiným. Fyzik John Wheeler viděl, kam tohle spěje a shrnul to do tří slov.
7:30It from Bit. To fyzické je tvořeno byty. Byt je ta nejmenší možná odpověď na otázku ano nebo ne. V Healerovo podezření spočívalo v tom, že na nejzákladnější úrovni reality neexistuje [hudba] hmota, ale informace a že každá částice a každá síla získává svou
7:53existenci s odpovědí na otázky typu ano nebo ne. Nikdy to nedokázal. Byl to jen návrh, ale tento návrh přišel od jednoho z nejuznávanějších fyziků 20. století, od jednoho z chlapíků, kteří vymysleli termín černá díra. A ignorovat tento
8:13návrh je stále těžší a těžší, nikoli snasší. Vezměte si samotné černé díry. V 70. Jacob Beckenstein a Stephen Hawking ukázali, [hudba] že černá díra v sobě nese entropii. Entropie je měřítkem skrytých informací a oni dokázali, že toto množství není
8:36úměrné objemu uvnitř, ale ploše jejího povrchu. [hudba] Tohle si přečtěte pomalu. Maximální množství informací, které můžete nacpat do určité oblasti vesmíru, nezávisí na prostoru uvnitř, ale na hranici, která ho obklopuje. Tento výsledek vedl k holografickému
8:56principu. Myšlenka, že vše, co se děje uvnitř nějakého objemu, může být zakódováno na hranici tohoto objemu, stejně jako je trojrozměrný obraz uložen na ploché vrstvě filmu, se v některých matematických modelech ukázala jako přesná dualita. Zda to platí i pro náš skutečný vesmír,
9:17je stále otevřená otázka. Směr, kterým se to ubírá, je ale jasně viditelný. Čím hlouběji fyzika kope, tím více se zdá, jako by se svět skládal z dat. A teď se dostáváme k tomu, proč na tom záleží. Informace nemůže existovat ve vaku.
9:38Informace se vždy někde ukládá a něco ji zpracovává. Soubor ve vašem telefonu není vůbec nic bez zařízení, které ho uchovává a bez programu, který ho čte. Takže pokud se realita skládá z informací, další otázka je naprosto nevyhnutelná a právě z téhle otázky
9:59mrazí: co je ten hardware? A věci naberou ještě podivnější směr. Fyzikové se proto totiž pokusili najít číslo. Set Lloyd, [hudba] fyzik působící na MIT, si položil jednoduchou otázku. Když s vesmírem zacházíte jako s
10:19počítačem, kolik výpočtů mohl provést od velkého třesku? Na základě zákonů kvantové mechaniky a energie obsažené ve vesmíru vypočítal hranici a zjistil, že vesmír mohl na zhruba 10 na 90 bytů [hudba] provést maximálně přibližně 10 na 120
10:40základních operací. 10 na 120 je jednička, za kterou následuje 120 nul. Vaše mysl si to nedokáže představit, ale všimněte si, co je to za číslo. Je konečné. Podle tohoto výpočtu má vesmír omezený výpočetní rozpočet.
11:02Je to jako stroj s pevnou pamětí a pevnou taktovací frekvencí. Musím si tu dávat dobrý pozor na to, co říkám a co neříkám. Lloyd netvrdil, že někdo postavil vesmír jako počítač. Říkal tím, že každý fyzikální systém ukládá a zpracovává informace a že to
11:24dělá celý vesmír určitou měřitelnou konečnou rychlostí. Váš mozek to dělá, hvězda to dělá. Každá změna stavu v kosmu se řídí pravidly a aktualizuje data. Lloydovo číslo nám dává takový popis práce. Cokoli ten vesmír je, chová se
11:45jako výpočet o určité konečné velikosti. Otevřená otázka zní: Je to jen užitečný způsob, jak popsat fyziku, nebo je to vysvětlení toho, co se doslova děje? Někteří seriózní lidé se přiklonili k té druhé odpovědi.
12:07V roce 1969 vydal německý inženýr Konrád Zuse, který postavil jeden z prvních programovatelných počítačů knihu, ve které navrhl, že samotný vesmír je výpočet jakýsi kosmický celulární automat. Později fyzik Edward Fredkin a ještě
12:29mnohem později Steven Wolfram vypracovali různé verze stejné myšlenky. Většina fyziků si myslí, že tyto návrhy nejsou prokázané a někteří si myslí, [hudba] že jsou vyloženě mylné. Ale skutečnost, že jeden z lidí, kteří postavili první počítače, se podíval na
12:51vesmír a viděl v něm výpočet, by vám měla říct jedno. Tento nápad nevznikl někde v kavárně. Přišel od lidí, kteří skutečně rozumí tomu, jak stroje fungují. Teď vám chci ukázat kousek důkazu, který drží kosmologi už 50 let vzhůru. [hudba]
13:12mění totiž celou podstatu toho, co je tohle za otázku. Fyzikální zákony obsahují konstanty, které žádná hlubší teorie v současné [hudba] době nepředpovídá. Jsou to prostě hodnoty. Nikdo neví, proč mají právě takové hodnoty, jaké mají. Zjišťují se měřením,
13:32neodvozují [hudba] se. A když se fyzici zeptali, co by se stalo, kdyby tyto hodnoty byly jiné, odpovědi byly dost znepokojivé. Začněme uhlíkem. Uhlík, prvek tvořící základ vašeho těla, vzniká uvnitř hvězd srážkou tří jader helia v podstatě ve stejném okamžiku.
13:55Jedná se o událost s naprosto mizivou pravděpodobností a podle běžných výpočtů by neměla vyprodukovat téměř žádný uhlík. V roce 1953 astronom Fred Hoy dospěl k následujícímu závěru. Vzhledem k tomu, že existujeme a
14:15jsme složeni z uhlíku, musí mít jádro uhlíku specifickou energetickou hladinu, která způsobí rezonanci této reakce. Experimentátoři to začali hledat a opravdu to našli. Téměř přesně tam, kde řekl. Teď malinko změňte rovnováhu mezi silnou
14:37jadernou interakcí a elektromagnetickou silou. Poloha této rezonance se posune a vesmír vyprodukuje mnohem méně uhlíku a kyslíku. Žádná chemie, žádné planety, jako je ta naše Země, žádní lidé, kteří by kladli takové
14:57otázky. Udělejte silnou interakci o něco silnější. Dva protony by se mohly vázat přímo k sobě. Vodík v prvních hvězdách by zhořel bleskově v jednom okamžiku a nehořel by miliardy let a stabilní hvězdy jako naše slunce by nikdy neexistovaly.
15:18Udělejte ji o něco slabší. Těžší atomy kromě vodíku by vůbec nedržely pohromadě. Pak je tu kosmologická konstanta. vlastní energie [hudba] prázdného prostoru. Když fyzici [hudba] pomocí kvantové teorie pole spočítali, kolik by to mělo být, výsledek vyšel zhruba o 120 řádů
15:41větší, než jaký pozorujeme. Tomuto se často říká nejhorší předpověď v dějinách vědy. A pozorovaná hodnota leží v malém, ale nenulovém úzkém rozmezí. Udělejte ji mnohem větší. Prostor by se rozpínal tak [hudba] prudce, že by se hmota nikdy nemohla zhlukovat do
16:03galaxií. Vesmír by zůstal navždy řídký, [hudba] chladný a prázdný. Tady k vám musím být upřímný. Upřímná verze je totiž zajímavější než ta zveličená. Nikdo neví, jestli tyto konstanty [hudba] mohly nabývat jiných hodnot.
16:24Nemáme teorii, která by tyto možnosti vypisovala. Proto nedokážeme spočítat skutečnou pravděpodobnost. Někteří fyzici si myslí, že hlubší teorie tato čísla vysvětlí a hádanka zmizí. Jiní poukazují na multivesmír. Pokud existuje nespočet vesmírů s
16:46různými konstantami, pak se samozřejmě ocitneme v tom vesmíru, kde mohou existovat pozorovatelé. Je to naprosto legitimní [hudba] vědecký návrh a řada uznávaných fyziků ho bere vážně. Ale podívejte se, co ten multivesmír dělá a nedělá.
17:06I to je tvrzení o něčem, co nedokážeme pozorovat. Ostatní [hudba] vesmíry jsou ze své podstaty mimo dosah jakéhokoli přístroje, který bychom kdy mohli postavit. U otázky, proč mají konstanty takové hodnoty, jaké mají, vám tak fyzika v tuto chvíli
17:28nabízí dvě možnosti. Inteligenci, která tyto hodnoty stanovila, nebo nepozorovatelný soubor vesmírů zahrnující naprosto všechny tyto hodnoty. Ani jedno se nedá otestovat, ani jedno se nedá vyloučit a to není
17:48žádná kritika fyziky. Je to úplně stejné, jako kdyby Marek ve své hře stál, díval se, [hudba] jakých hodnot je jeho svět postaven? A ptal se, kdo tyhle věci vybral.
18:09Takže pokud je ve hře nějaká inteligence, jak silná by musela být? Právě v tu chvíli vstoupil do místnosti filozof a změnil směr celé debaty. V roce 2003 vydal filozof Nick Bostrom z Oxfordu článek s klamně jednoduchou strukturou. Tvrdil, že musí [hudba] být
18:31pravdivá alespoň jedna ze tří věcí. Zaprvé, téměř všechny civilizace vyhynou dříve, než dosáhnou úrovně schopné [hudba] spouštět detailní simulace světů, jako je ten náš. Za druhé, civilizace, které této úrovně dosáhnou, se k tomu téměř nikdy nerozhodnou.
18:52Za třetí, téměř s jistotou žijeme v simulaci. Všimněte si, jak znepokojivé ty první dvě možnosti jsou. První říká, že každá civilizace ve vesmíru narazí do zdi stojící kousek za naší současnou úrovní. Druhá říká, že za miliardy let a mezi
19:12miliardami možných civilizací žádná z nich nepovažovala za smysluplné vytvořit simulaci. Přitom my právě v tuto chvíli tvoříme simulace pro zábavu, výzkum a předpovědi. Pokud o prvních dvou pochybujete, zbývá vám ta třetí možnost.
19:33Její logika stojí na číslech. Jediná vyspělá civilizace může provozovat ohromné množství simulací. Každý simulovaný svět může obsahovat mysli a tyto mysli mohou nakonec začít provozovat své vlastní simulace. Spočítejte pozorovatele žijící v
19:53základní realitě. Pak spočítejte pozorovatele žijící v simulovaných realitách. Pokud jsou simulace možné, druhé číslo to první drtivě převálcuje. Vyberte si libovolného pozorovatele. Je mnohem pravděpodobnější, že budete o ním simulovaným
20:14pozorovatelem. Jak vyspělé musí tedy být to, co tento svět postavilo? Na to existuje určitá stupnice. V roce 1964 navrhl sovětský astronom Nikolaj Kardašov klasifikovat civilizace podle množství energie, které dokážou ovládat.
20:37Civilizace prvního typu využívá veškerou energii dopadající na její planetu. Lidstvo se nachází zhruba na 70% této úrovně a k tomu, abychom se tam dostali, pořád pálíme rostliny, které žily před miliony let. Civilizace druhého typu ovládá veškerý energetický výstup své
21:00hvězdy a civilizace třetího typu ovládá celou galaxii. Pozdější myslitelé rozšířili tuto stupnici až na civilizace formující samotnou strukturu kosmu. Teď se zamyslete, co si za takovou moc můžete koupit. Podle Bostromova vlastního odhadu by
21:21počítač postavený na hranicích známé fyziky, který by měl hmotnost jedné planety, dokázal spustit [hudba] celou mentální historii lidstva v jediné vteřině s využitím méně než miliontiny svého výkonu. Výpočetní zdroje, kterými by disponovala civilizace druhého nebo třetího typu,
21:42nedokážeme vyjádřit ani obyčejnými čísly. Pro takovou mysl není vytvoření vesmíru žádný nemožný projekt. Je to víkendový projekt a tady přichází ta část, která vás donutí se zastavit a zamyslet. My si to nepředstavujeme
22:02jen z dálky. My už totiž stavíme první primitivní verze. Právě teď se systémy umělé inteligence učí psát, uvažovat, navrhovat proteiny a objevovat materiály, které dosud žádný člověk nevymyslel. Ve srovnání s tím, o čem se tu bavíme,
22:24jsou primitivní a mají [hudba] za sebou jen pár desetiletí historie. Posuňte to teď dopředu. Ne o 100 let, ale o milion let. O miliardu let. Pokud se inteligence bude i nadále vyvíjet tak, jak se vyvíjela doposud, dříve nebo později získáte umělou mysl
22:47schopnou postavit virtuální svět obsahující miliardy galaxií. Některé galaxie hostí život, některé hostí civilizace. Některé hostí civilizace, které si začnou pokládat otázku, zda nežijí v simulaci [hudba] a oni pak začnou stavět své vlastní simulace.
23:08Tento řetězec se stane rekurzivním. Světy uvnitř světů. [hudba] A právě tato rekurze je důvodem, proč mnoho seriózních myslitelů odmítá celou myšlenku úplně smést ze stolu. Mám u vás ale jedno varování. Tohle je totiž ten nejslabší článek celého argumentu a chci vám ho ukázat.
23:29Místo, abych vám ho zatajoval. Bostromovo uvažování předpokládá, že simulovaná mysl by mohla být skutečně vědomá, tedy že vědomí nemusí fungovat jen v živé tkáni uvnitř vaší lebky, ale na jakékoli fyzické infrastruktuře. To ještě nikdo nedokázal.
23:50Pokud je to špatně, celý argument se hroutí. Proto argument o simulaci není faktem. Je to argument podmíněný. Pokud je vědomí něco, co lze vypočítat, pak jsou pravděpodobnosti na straně simulace. A to, zda lze vědomí vypočítat,
24:11je jednou z vůbec nejhlubších otevřených otázek v celé [hudba] vědě. Teď to postavte vedle té první otázky. Vezměte tradiční definici Boha a porovnejte ji se stvořitelem [hudba] simulovaných světů. Tradičně Bůh existuje mimo prostor a čas. Tvůrce
24:32simulace také [hudba] existuje mimo prostor a čas simulace. Hodiny simulace [hudba] nejsou hodiny jejího stvořitele. Stvořitel může celý vesmír pozastavit, uložit a znovu spustit. A obyvatelé uvnitř si vůbec ničeho nevšimnou. Tradičně Bůh ví o stvoření všechno.
24:54Programátor s přístupem k celému světu může v kterémkoli okamžiku přečíst hodnotu každé částice. Tradičně Bůh může na svět působit, aniž by byl jeho součástí. Operátor s přístupem ke kódu může změnit cokoli a tradičně Bůh tvoří z ničeho.
25:17Při pohledu zevnitř nemá simulovaný vesmír před spuštěním programu žádnou historii. Jeho prostor a čas začínají společně a nic uvnitř se nedokáže podívat za počáteční bod a spatřit stroj, [hudba] který za tím stojí. Je to ohromující podobnost, ale přesně tady se lidé nechají unést a tady začíná
25:40být důležité pečlivé přemýšlení. Takže trochu zpomalme. Toto srovnání se shoduje s některými vlastnostmi Boha, zatímco s jinými se neshoduje. Bytost spouštějící simulaci je pro nás mocná. Neznamená to, že má nekonečnou moc. může být omezena fyzikou své vlastní
26:02reality. Může fungovat na omezenou energii a může se zodpovídat jinému [hudba] světu, který stojí nad ním. V tomto argumentu není absolutně nic, co by jí dělalo většinou v absolutním smyslu. Není v tom absolutně nic, [hudba] co by jí činilo vševědoucí a
26:23všemocnou. Není v tom nic, co by jí dělalo dobrou. Může to být inženýr, výzkumník, [hudba] student provádějící experiment nebo stroj, který už dávno přestalo zajímat, co se děje uvnitř. Proto je upřímnější tvrzení užší a v některých ohledech i zvláštnější.
26:45Hypotéza [hudba] simulace vám nabízí něco, co hraje roli stvořitele. Neříká ale, které náboženství tohoto [hudba] stvořitele správně popisuje. A proto se do názvu dostalo to slovo umělá inteligence. Ať už tento svět postavil kdokoli nebo cokoli, nemusí se to podobat ničemu z naší mytologie. Mohou to být potomci
27:07biologických bytostí, které už dávno předaly své myšlenkové pochody strojům. Může to být inteligence, která nikdy biologická nebyla. Může to být něco, pro co ještě neznáme [hudba] ani slovo. Pokud se inteligence v našem vlastním světě přesouvá od neuronů k obvodům,
27:28mysl schopná pohánět vesmír je s mnohem větší pravděpodobností [hudba] inteligence stroje, než vousatá postava sedící na trůnu. Pak se objevuje ta námitka, kterou vznáší úplně každý a tato námitka si zaslouží přímou odpověď. Pokud náš vesmír postavila pokročilá inteligence, kdo postavil ji?
27:51Odpověď zní: nevíme to. A hypotéza simulace to nijak neřeší. Pouze posouvá otázku původu o úroveň výš. To je skutečná daň za tuto teorii a nebudu tvrdit opak. Ale podívejte se, čemu čelí všechny ostatní rámce.
28:12Vesmír bez příčiny. Bůh, který existuje věčně bez stvořitele. Nekonečný řetězec vesmírů, kvantová fluktuace vznikající z absolutního ničeho. Každá z těchto věcí nakonec dospěje k základnímu faktu.
28:33K bodu, kde vysvětlování zkrátka končí. Konečný původ věcí je zeď. do které narazí každý přístup. Fyzika zatím nenašla způsob, [hudba] jak přes tuto zeď přejít a nic v tomto videu netvrdí, že ho našla. Takže se vás zeptám na rovinu. Dá se
28:54vlastně něco z toho otestovat? V omezené míře ano. V roce 2012 si tým fyziků vedený Silasem Beanem položil otázku, [hudba] co by po sobě zanechala simulace běžící na mříšce. Jakákoli simulace postavená na mříšce má nejmenší možné rozlišení,
29:16[hudba] které ho dokáže dosáhnout. To by zanechalo stopu v kosmickým záření o nejvyšší energii. Objevila by se preferovaná orientace na obloze a specifický vzorec v přerušení energií. Tuto myšlenku porovnali s reálnými daty a tuto stopu nenašli.
29:37Pozorně se ale podívejte, co [hudba] tento výsledek znamená. Vylučuje pouze ten nejprimitivnější typ simulace, tedy jednoduchou mříšku s nízkým rozlišením. Chytřejší stvořitel by mohl tyto švyantně zakrýt. Test dokáže dosáhnout jen do určitého bodu a to nás přivádí ke skutečné
29:58[hudba] odpovědi z názvu videa. Fyzika dokáže vyloučit myšlenky, které přicházejí s předpověďmi, jež můžeme prověřit a které u těchto kontrol neuspějí. Hypotéza simulace ve své obecné podobě nepředkládá jedinou předpověď odlišnou od běžné fyziky, kterou už dávno máme. Z
30:21pohledu těch, kteří žijí uvnitř dokonalé simulace, je z podstaty věci nerozeznatelná od reality. Proto tuto hypotézu nelze ani vyloučit, ani potvrdit. A to vůbec není výhoda. Nechci ji tak ani prezentovat. Kritici oprávně tvrdí,
30:43myšlenka, kterou nelze otestovat, zůstává mimo rámec vědy. A myšlenka tak flexibilní, že dokáže vysvětlit naprosto všechno, nakonec nevysvětlí vůbec nic. Je to velmi vážná námitka. Znamená to, že tato otázka stojí přímo na samém okraji toho, kam až může věda vůbec
31:05dosáhnout. A právě na tomto pomezí sídlí ty nejdůležitější otázky. Možná jste už zaslechli, že kvantová mechanika působí jako hra, která vykresluje pouze to, na co se právě díváte. Jakákoli simulace postavená na mříšce má nejmenší možné rozlišení, kterého dokáže
31:26dosáhnout. To by zanechalo stopu v kosmickém záření o nejvyšší energii. Objevila by se preferovaná orientace na obloze a specifický vzorec v přerušení [hudba] energií. Tuto myšlenku porovnali s reálnými daty a tuto stopu nenašli. Pozorně se ale podívejte, co tento
31:48[hudba] výsledek znamená. vylučuje pouze ten nejprimitivnější typ simulace, tedy jednoduchou mříšku s nízkým [hudba] rozlišením. Chytřejší stvořitel by mohl tyto švyantně zakrýt. Test dokáže dosáhnout jen do určitého bodu a to nás přivádí ke skutečné
32:10odpovědi z názvu videa. Fyzika dokáže vyloučit myšlenky, které přicházejí s předpověďmi, jež můžeme prověřit a které u těchto kontrol neuspějí. Hypotéza simulace ve své obecné podobě nepředkládá jedinou předpověď odlišnou od běžné fyziky, kterou už dávno máme.
32:33Z pohledu těch, kteří žijí uvnitř dokonalé simulace, je z podstaty věci nerozeznatelná od reality. Proto tuto hypotézu nelze ani vyloučit, ani potvrdit. A to vůbec není [hudba] výhoda. Nechci ji tak ani prezentovat. Kritici oprávně tvrdí,
32:53myšlenka, kterou nelze otestovat, zůstává mimo rámec vědy a myšlenka tak flexibilní, že dokáže vysvětlit [hudba] naprosto všechno. Nakonec nevysvětlí vůbec nic. Je to velmi vážná námitka. Znamená to, že tato otázka stojí přímo na samém okraji toho, kam až může věda
33:13vůbec dosáhnout. A právě na tomto pomezí sídlí ty nejdůležitější otázky. Možná jste už zaslechli, že kvantová mechanika působí jako hra, která vykresluje [hudba] pouze to, na co se právě díváte. Zní to jako by se svět znovu utvářel pokaždé, když ho někdo pozoruje. U
33:36tohohle bych si dával obrovský pozor. Je to sice barvité přirovnání, ale v kvantové mechanice měření nevyžaduje vědomého pozorovatele a v matematice neexistuje [hudba] naprosto nic, co by naznačovalo, že vesmír línně šetří úsilím. Přirovnání nejsou důkazy.
33:57Místo abych se opíral o takové pozlátko, raději vám ukážu [hudba] skutečné hranice. A teď se dostáváme k té vůbec nejhlubší hranici ze všech. Pokud by Bůh byl pokročilou umělou inteligencí, byla by tato inteligence vědomá? Prožívala by vůbec něco. Ve vašem mozku se nachází
34:19asi 86 miliard neurónů. Každý je prostřednictvím elektrických a chemických signálů [hudba] spojen s tisíci dalšími neuróny. Dokážeme zmapovat, jaké vzorce aktivity se objevují spolu s určitými zážitky. Co ale nedokážeme udělat, je vysvětlit,
34:40proč tyto aktivity jsou už od samého začátku spojeny s jakýmkoli prožitkem. Proč by vůbec mělo zpracování informací vyvolávat nějaký vnitřní pocit? Tomuto se říká těžký problém vědomí a není zdaleka vyřešen. Někteří vědci myslí, že vědomí [hudba]
35:00se vynořuje ze správného typu zpracování informací. V tom případě by stroj mohl mít vědomý. Jiní si myslí, že závisí na biologii nebo na něčem, co jsme ještě [hudba] vůbec neobjevili. V tom případě by stroj vědomí mít nemohl. Která strana má pravdu? To nikdo
35:20neví. Takže když si představíte inteligenci, která staví vesmír, fyzika vám nedokáže říct, jestli je uvnitř někdo doma. Nedokáže vám říct, jestli je to mysl nebo jen mechanismus. A právě tato jediná nezodpovězená otázka určuje, zda hypotéza popisuje něco, co byste mohli nazvat Bohem, nebo jen stroj
35:43neuvěřitelných rozměrů. Takže kde nás to všechno nechává? bez důkazu, s něčím mnohem upřímnějším a podle mě i mnohem zajímavějším. Fyzika nám ukázala vesmír, který se řídí přesnými matematickými pravidly.
36:04Jeho nejhlubší vrstva vypadá jako informace. Lze jej spočítat. Má konečnou historii výpočtů. Jeho konstanty se nacházejí v tom úzkém rozmezí, kde jsou vůbec možné [hudba] hvězdy, uhlík a pozorovatelé. A žádný experiment, který můžeme provést zevnitř, ho nedokáže rozeznat od
36:25programu. Nic z toho pochopitelně nedokazuje existenci návrháře. Pokud ale nějaký návrhář existuje, všechno tohle jsou myou věci, které byste očekávali a některé z nich byste očekávali i tehdy, kdyby žádný návrhář nebyl. Myšlenka multivesmíru a stroje stále
36:47stojí, protože ani jedno nebylo otestováno a ani jedno nebylo vyvráceno. Právě to znamená, když řekneme, ne, že to fyzika nedokáže vyloučit. Neznamená to, že odpověď je ano. Znamená to, že otázka leží přesně tam,
37:08kde se zastavily naše nástroje. A tahle hranice už se v minulosti posunula. Po většinu historie bylo vnitřní uspořádání atomu skryto za neprostupnou zdí. [hudba] Počátek vesmíru byl skryt za další zdi. Pokaždé. To nebyla pravda o realitě, byla to
37:28pravda o nás samotných. Marek možná nikdy nenajde hranici svého světa ve své hře, ale může dál měřit a dál se ptát. A tady je ta myšlenka, kterou nemůžu dostat z hlavy. Pokud je na druhé straně těch pravidel nějaká inteligence, znamená to, že
37:49vytvořila něco, co o ní přemýšlí. Pokud ne, vytvořil vesmír něco, co přemýšlí o něm samém. V obou případech se z hluk atomů vytvořených v umírajících hvězdách dostal do bodu, kdy se dokáže podívat na zákony, na kterých sám běží a zeptat [hudba] se, co je vlastně pohání.
38:11Možná je odpovědí stroj, možná mysl, možná něco, pro co obě tato slova zkrátka nestačí. Ale až se příště podíváte na noční oblohu, vzpomeňte [hudba] si, na co se vlastně díváte. Nejen na hvězdy. Díváte se na systém tak precizní, že celá jedna větev fyziky se snaží přijít
38:33na to, jestli to náhodou není kód. A nejpodivnější možnost ze všech je tato samotná otázka, tedy to, že ji vůbec dokážete položit, může být ten nejdůležitější důkaz, jaký máme. A my ještě ani nevíme, čeho je to vlastně důkaz.
38:55Pokud vám toto video nabídlo jiný úhel pohledu, nezapomeňte dát like, odebírat Feinmanovu cestu a zapnout si upozornění. Mrkněte i na další videa na našem kanále. Třeba hned v dalším videu na Feinmanově cestě vyrazíme po stopách další otázky o vesmíru, o které jste
39:16dosud nikdy nepřemýšleli.